Můj příběh
Velikým klíčem odemykám těžké dveře našeho kostela a stoupám po úzkých točitých schodech nahoru na kůr. Odklápím víko hracího stolu a usedám na letitou lavici. Spouštím ventilátor, měchy se nadechnou. První tóny a jsem tam. Ve světě varhan. Zde čerpám energii, zapomínám na všední starosti. Užívám si tu chvíli, kdy vzniká něco nového. Odtud nikdy neodejdu stejná jako předtím.

Hudební medailon
Mgr. et Bc. Klára Ptáčková – Kubátová, DiS.(* 1984) je rodačka z Lomnice nad Popelkou.
Vystudovala hru na varhany na Konzervatoři v Pardubicích (J. Rafaja) a na Hudební katedře Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové (doc. PhDr. MgA. František Vaníček, PhD.). Na téže katedře dále absolvovala studijní program Sbormistrovství chrámové hudby (Mgr. J. Zadina) a Učitelství pro střední školy – hudební výchova. Je vítězkou několika Mezinárodních soutěží pedagogických fakult ve hře na varhany. Zúčastnila se mnoha interpretačních kurzů pod vedením významných osobností varhanní hry (Zuzana Ferjenčíková (SK), Günter Kaunzinger (D), Ben van Oosten (NL), Thierry Mechler (F) atd.). Dále absolvovala soukromé lekce v Paříži u světoznámých varhanic – Susane Landale (u varhan kostela pařížské Invalidovny) a Marie Claire Alain (St. Germain-en-Laye), která je jejím největším vzorem.
Jako varhanice a cembalistka má obzvláště vřelý vztah k barokní hudbě. Teorii a provozovací praxi staré hudby a hře na cembalo se věnovala na Akademii staré hudby při Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
Často koncertuje – sólově nebo v komorním seskupení.
Jakožto varhanice a sbormistryně chrámového sboru pečuje o provozování duchovní hudby na kůru kostela sv. Mikuláše v Lomnici nad Popelkou.
Zde také pedagogicky působí na Základní umělecké škole, kde vyučuje hře na klavír, cembalo, hudební teorii a dějinám hudby.
Můj příběh varhanice
Láska na první poslech
Stalo se to tenkrát, když mě rodiče jako malou holku vzali poprvé do kostela na mši. Tehdy mi bylo naprosto lhostejné, co se odehrává před oltářem. Seděla jsem v lavici otočená dozadu a všemi smysly vnímala barevný zvuk toho nádherného píšťalového nástroje. Tenkrát jsem si umínila, že se stanu VARHANICÍ.
Poblouznění trvá..
Jak to ale zařídit? Stačí vystoupat po schodech na kůr a začít hrát? Jak se vůbec varhany obsluhují? Takových kláves a zařízení pro ruce i nohy, není to jen pro vyvolené?
Do tajů varhanního umění mě na úplném začátku mojí cesty, ještě v dětském věku, zasvětila ona osoba, jejíž hra mi tak učarovala. Paní Varhanice úctyhodného věku, která svým ušlechtilým (až historickým) vystupováním dávala pochybovat, zda je vůbec z tohoto světa…
Díky Ní jsem pochopila i třetí rozměr onoho důstojného chrámového nástroje. Ano, tam nahoře u chrámové klenby mohou varhany představovat jakýsi „výtah do nebes.“ Já je prostě musím poznat!

Jaká byla moje radost, když jsem ve svých 14 letech úspěšně složila zkoušky na konzervatoř! Snila jsem si, že budu moci celý den sedět u varhan a hrát to, co mě baví..
Ale realita byla jiná.
„Chci“ se změnilo na „musím“. Nálož předepsaných nových skladeb byla obrovská. Romantika šla stranou a začal drsný dril. Rivalita mezi spolužáky na konzervatoři na nějaký čas zcela udusila moje ideály a utrpěl i můj vztah k varhanám. Tři tlusté cizojazyčné varhanní školy mě tížily svými kilogramy i těžko přístupným obsahem. Koncerty byly povinné a na denním pořádku. Hrálo se, kde se dalo. V chrámovém prostoru málokdy. Mnohdy před kolegy a spolužáky, pro splnění zápočtu. Radost ze hry vystřídaly pocity trémy a nejistoty sama sebou. Kdybych se byla na začátku skálopevně nerozhodla pro profesionální dráhu, je pravděpodobné, že by takový nátlak moje idealistická povaha prostě neustála.


Naštěstí přišla nabídka studijní cesty do Paříže
za účelem poznání hudby světově významných katedrál, bazilik i menších chrámů, co skrývají učiněné varhanní skvosty. Setkání s žijící legendou varhanní hry, Pařížankou Marie-Claire Alain, dost možná nejlepší varhanicí na světě a jejím osobitým metodickým přístupem, mi připomnělo mé prvotní setkání s varhanami a vrátilo ono opravdové potěšení z toho, co dělám a proč to dělám.


Je krásné být varhanicí!
Teď tu stojím před Vámi. Trochu větší a snad moudřejší než onehdy na začátku, bohatší o teoretické poznatky i praktické zkušenosti, zocelená těžkostmi profesionální dráhy, ale se stejnou láskou a respektem k nástroji, který jsem si jako dítě zamilovala.